Tohle riziko není v technice, ale v nás. Když AI dvacetkrát denně ukáže okno „mohu to odeslat?“, zvykneme si klikat ano-ano-ano — jako už nečteme obchodní podmínky. Jenže pak jednou odklepneme i tu žádost, která projít neměla. A druhá podoba téhož: přestaneme výstupy číst, protože „AI to má vždycky dobře“. Nemá. Má to dobře skoro vždycky — a to je velký rozdíl.
Jak k tomu dojde — krok za krokem.
Pečlivost
Prvních pár týdnů čteme každý návrh AI pozorně. Funguje to skvěle.
Rutina
AI má „skoro vždycky“ pravdu. Kontrola se zkracuje, okna se odklikávají poslepu.
Zvyk „povolit“
Potvrzování se stane bezmyšlenkovitým reflexem — očima už nečteme, co schvalujeme.
Průchod chyby
Jediná špatná žádost — překlep v ceně, past z rizika 04 — projde stejně hladce jako sto dobrých.
Prvních čtrnáct dní kolega pečlivě čte každý návrh AI. Třetí týden už jen letmo. Pátý týden odklikne „odeslat“ u nabídky s cenou o řád nižší — překlep, kterého by si v prvním týdnu okamžitě všiml. Zákazník na nabídku kývne a firma má problém. Nezradila AI, zradila rutina.